Hrajeme divadlo

Perníková chaloupka

(kulisa - vesnice)
kašpárek uvádí pohádku: Milé děti, hezky se posaďte a já vám dnes budu vyprávět pohádku o dětech, ježibabě a chaloupce, která byla celá z perníku.
tatínek volá: Děti kde jste, půjdu do lesa, nechcete jít se mnou?
děti přiběhnou a volají: Ano, ano!
maminka říká: Vezměte si s sebou hrnečky, natrháte mi maliny, abych mohla upéci koláč.

(kulisa - les + strom)
vypravěč: Děti a tatínek přijdou do lesa
tatínek: Tady sbírejte a nikam jinam nechoďte. Já budu poblíž a tady si vás zase k večeru vyzvednu.
vypravěč: Děti trhaly maliny do hrníčků a když je měly plné, trhaly do pusy. Jenže zacházely stále hlouběji a hlouběji do lesa, až zjistily, že je se ztratily.
Jeníček: Mařenko, já se bojím, už je taková tma. Tatínek nás jistě hledá a nemůže najít.
Mařenka: Také se bojím Jeníčku. Musíme se pokusit najít cestu z lesa. Mám nápad, vylez na strom a rozhlédni se do dálky, zda někde nezahlédneš světélko.
vypravěč: Jeníček Mařenku poslechl a s její pomocí leze opatrně na strom.
Mařenka: Vidíš něco Jeníčku?
Jeníček: Támhle něco svítí, daleko mezi stromy.
Mařenka: Hurá, tak se vydáme tím směrem.

(kulisa - les + perníková chaloupka)
vypravěč: Jeníček slezl a obě děti vyrazily za světélkem. Po strastiplné cestě nočním lesem došly na mýtinu. Děti se nestačily divit, když spatřily chaloupku, která byla celá z perníku. Měly velikánský hlad, takže je téměř současně napadlo, že by si mohly trochu perníku utrhnout a sníst.
Jeníček: Mařenko, já vylezu na střechu a ty budeš dole perníky chytat do zástěrky.
vypravěč: Mařenka souhlasila a oba se s chutí pustili do perníku. Po krátké chvilce však zavrzaly dveře chaloupky a objevila se ježibaba.
ježibaba: Kdopak mi to tu loupe perníček?
Mařenka tenkým hláskem: To je jen větříček babičko!
vypravěč: Ježibaba zaleze a děti pokračují v jídle dál. Zanedlouho to však Ježibaba zkouší znovu.
ježibaba: Kdopak mi to tu loupe perníček?
Mařenka tenkým hláskem: To je jen větříček babičko!
ježibaba: Kdepak větříček, už vás mám, počkejte, až vás chytím.
vypravěč: Jeníček honem sklouznul ze střechy a obě děti se daly na útěk. Ježibaba těžkopádně funěla za nimi. Děti utíkaly lesem, klopýtaly přes pařezy, přes kořeny a ježibaba jim byla stále v patách. Hartusila, funěla a nemohla je dostihnout. Pomalu začínalo svítat, když děti dorazily na kraj lesa, kde na poli pracovala nějaká cizí paní.

(kulisa - les)
obě děti: Paní, paní, prosím vás, kudy se dostaneme do vesnice? Honí nás ježibaba z perníkové chaloupky. Jestli nás chytí, bude s námi zle.
paní: Utíkejte támhle přes kopeček, za ním je vesnice a nebojte se, já ježibabu zdržím.
vypravěč: Děti poděkovaly a už byly za kopečkem, když z lesa vyběhla ježibaba a už zdaleka na paní hulákala.
ježibaba: Osobo, neviděla jste dvě děti?
paní: Jojó, budu tady až do pěti.
ježibaba: Osobo, copak jste hluchá?
paní: Jojó, jestli je ta tráva suchá?
ježibaba: Osobo, já hledám kluka!
paní: Jojó, včera mě bolela ruka.
ježibaba: Osobo, na holčinu jsem se ptala.
paní: Jojó, támhle s klukem utíkala.
vypravěč: Paní ukázala ježibabě na druhou stranu podél lesa. Ježibaba ji ani nepoděkovala a rozběhla se tím směrem.
kašpárek: Děti dorazily v pořádku domů, tatínek a maminka byli moc rádi, že se s dětmi opět shledali a od té doby děti v lese bedlivě dávaly pozor, aby měly tatínka stále na očích. A to je konec pohádky.